Plody vzývání V4 jsou tady

6. 5. 2024 / Boris Cvek

V pořadu stála poslankyně Pošarová z SPD proti eurokomisařce Jourové a ministrovi pro evropské záležitosti Dvořákovi. Pošarová se rozhodně nebála a házela intuitivně jednu bombu za druhou. Těžko říci, co bylo vrcholem, možná nápad, aby se předsedou příští Evropské komise stal Viktor Orbán. Ale není to z hlediska dlouhodobé české politiky logické? Není z hlediska té samé politiky a mentality logické, když Pošarová navrhovala, abychom spolu s Polskem a Maďarskem a Slovenskem vystoupili z Unie a vytvořili vlastní blok? Příště už může stejně logicky navrhnout vstup do Ruské federace.

A co na to Poláci? Spojí se s Orbánem a Ficem, jejichž rétoriku vůči Ukrajině naše SPD opakuje? Zdá se, že Poláci začínají chápat důležitost integrace a pracují na ose Varšava-Berlín- Paříž. Už mají V4 dost. Pochopíme to někdy taky v ČR?

Podle Pošarové je pro ČR členství v Unii nevýhodné dokonce i ekonomicky. Podnikatelské a zaměstnavatelské svazy opakují mnoho let pravý opak. Na druhou stranu ministr Dvořák i komisařka Jourová k mému zděšení připustili, že nemají žádnou analýzu, o níž by se mohli opřít, aby Pošarové oponovali. Dvořák řekl, že výhody členství jsou tak jasné, a rozhodně ne jenom ty ekonomické, že nikdo takovou analýzu nedělal.

Pošarová tvrdila, že pokud bychom vystoupili z Unie, mohli bychom vyřešit to, že nám z ČR odcházejí dividendy firem se zahraničními vlastníky. Prý bychom mohli konečně dělat vlastní zákony. Situaci líčila výslovně tak, že jsme se stali v Unii kolonií Západu, který drancuje naše ekonomické zdroje. Padl argument, už si nejsem jistý, zda to byl ministr Dvořák, že přece koloniální mocnosti s koloniemi nevyjednávají u jednoho stolu, ale celkově mi přišla Pošarová sebejistá právě tím, že ví, ke komu mluví, že ví, jak tu byla mentalita veřejnosti politiky formována – zdravím sociální demokracii – přinejmenším od roku 2015.

Samozřejmě migrace byla samostatným tématem nedělní debaty. Podle Pošarové bychom tím, že západním zemím pohrozíme vystoupením ze Schengenu, mohli Unii donutit, aby zabránila lodní přepravě uprchlíků ve Středozemním moři a aby dělala pořádně návratovou politiku. Něco podobného chtěla prosadit i současná italská premiérka Meloni, avšak zjistila, že to prostě není možné. Za chvíli bychom mohli od SPD také slyšet, že je třeba Středozemní moře vysušit. Bylo by to podobně realistické.

Komisařka Jourová připustila, že pokus o zavedení migračních kvót byl katastrofou, tedy země V4 měly pravdu. V4 mají vždycky pravdu, ne? Chápu, že paní komisařka chtěla mluvit opatrně a věcně. Na jedné straně připouštěla, že migrační politika, včetně té návratové, a zejména té návratové, v Unii nefunguje, na druhou stranu chtěla představit migrační pakt jako pokus o řešení a popisovala chystané sankce vůči třetím zemím, pokud nebudou chtít přijímat migranty zpátky domů. Jenže co si z toho měl divák vzít? Co si měl vzít z tvrzení ministra Dvořáka o tom, že naše členství v Unii je důležité pro demokracii a západní hodnoty? Je V4 lepší než zbytek Unie?

Překvapilo mě, že ústy paní Pošarové už pro SPD tím vzorem není ani Švýcarsko. Pokus moderátora o to připomenout, jak je Švýcarsko vázané na Unii, skončil právě tím, že paní Pošarová začala fantazírovat o vystoupení ze Schengenu, což by podle ní měl být ten bič na západní země. Francie, Německo, Benelux, Skandinávie, všichni se z toho přece pokakají, když Česko pohrozí vystoupením ze Schengenu. Pokakají se a lusknutím prstu migraci vyřeší – a opět se ukáže, že země V4 měly pravdu. Na chabou námitku moderátora a komisařky Jourové, že Češi přece chtějí volný pohyb po Unii, Pošarová odpověděla, že bezpečnost chtějí více. Jourová to musela připustit. Ano, to je ten obraz: bezpečí rovná se zavřené hranice, odstřihnutí se od Západu a hra na suverenitu a autarkii. Nepřipomíná vám to něco? Husáka? Ani ten nebyl tak mimo. Měl přece SSSR a RVHP.

Vrcholem bizarnosti je pak debata o tom, zda v textu migračního paktu je výjimka pro Česko. Nejde přece o to, abychom společně a podle volných kapacit jednotlivých zemí řešili migraci jako reálný jev, jak se to ostatně stalo v případě migrace z Ukrajiny, kdy nešlo hrát si na ideální svět nějaké vlastní suverenity, naopak jde o vyvolávání dojmu, jak jsme suverénní a jak nám na realitě vůbec nezáleží. Stejně by se v USA mohla migrace „řešit“ třeba tím, že si Kongres odhlasuje, že Mexiko neexistuje.

Mimochodem, napadlo vůbec někdy paní Pošarovou a lidi její mentality, že návratová politika vůči třetím zemím může fungovat jenom tehdy, pokud vůbec, když Unie bude jednotná a když na ty třetí země budou tlačit globální hráči, jako je Německo a Francie, a nikoli globálně tak bezvýznamné země, jako jsou země V4?